Nikol Vlochová

Dědeček je nejlepší na světě. Už když jsem vyrůstala, byl mi velkým pomocníkem a stále mě vedl ke sportu. Když mi bylo asi 10 let, začali jsme se spolu dívat na hokej. Jednou měl puštěný Fed Cup a mě to úplně nadchlo. Raději jsem se ale dívala na tenistky. Dědovi jsem říkala: „Dědo, na chlapy se v životě dívat nebudu.“ Samozřejmě pak se ve mně něco zlomilo, a nakonec jsem se seznámila s Radkem Štěpánkem, což bylo překvapení od HSC Havířov. Štěpánek přiletěl z Japonska a Pepovi Meyerovi předal šek na mechanický vozík. Při té příležitosti nabídl, že pozve někoho, kdo se o tenis zajímá, na kafe. Z klubu nám přišlo, že na určitý den si nemáme nic plánovat a sejdeme se v Duhovém domě při předání. Za úkol jsme měli tipovat, kdo je vlastně ten tajný tenista. Mluvili jsme o tom s dědou a vyšel nám z toho Štěpánek. Přišlo nám to divné, ale samozřejmě to on byl. Při předávání si s námi zahrál i bocciu, a poté jsme šli do jednoho hotelu v Ostravě. Vyprávěl nám o svém životě, jak se k tenisu vůbec dostal a povídali jsme si i o mnoha dalších věcech. Od té doby jsme byli  v kontaktu. On mě podporoval, když jsem hrála a já ho podporovala ho. Bylo neskutečné znát se s takovým sportovcem. Pro mě to hodně znamená. Jednou bych chtěla být jako tihle velcí sportovci v České republice. Líbí se mi, jak sportují, mají vůli a co všechno dokázali.