Petr a Marie Kalmanovi

Vážím si party rozhodčích, která tady je. Byl to jeden z prvních podnětů, proč jsem zůstal u boccii. Práce rozhodčích se zdá být jednoduchá, pak ale nastanou situace, kdy člověk musí rychle reagovat a správně rozhodovat. Myslím si, že v HSC Havířov máme výborné rozhodčí, díky lidem z klubu, kteří do nás investovali mnoho času. Pracuji na jednotce spinální péče, kde jsou někteří po poranění míchy. V některých vidím potencionální boccisty. Na jednu stranu je to smutné, ale na stranu druhou jde o jednu z možností, které se mohou věnovat. Když na sobě budou pracovat, tak i skrze bocciu, což je paralympijský sport, se mohou dostat do světa.

V začátcích jsem jezdila na tábory pro handicapované, kam jsem pak přivedla i Peťu. Tou dobou začínaly první havířovské turnaje, kde jsem pomáhala. Postupem času jsem prokoukla do fungování a začala jezdit i na mezinárodní turnaje. Viděla jsem, že to ti lidé chtějí dělat opravdově a dávají do toho všechno. Přišlo mi to smysluplné, trénink, zapojení i jak pracují Martin s Katkou. Záleží jim na tom, jak turnaje vypadají a stále něco vylepšují. O to víc se mi chce pomoci a být aktivnější. Líbí se mi, že v boccie jsou hráči vedeni k samostatnosti. Na kurtu jsou sami za sebe, musí se sami rozhodovat. To má přesah i do jejich životů, protože si uvědomují, že jsou sami zodpovědní za to, co dělají.