Alena Sajdaková

Brno jsem si zamilovala. Studovala jsem tam fyzikální chemii. V oboru jsem pracovala asi rok a chtěla jsem dělat v laboratoři, ale cesta mě zavedla úplně jinam. Hrávala jsem v Brně i fotbal. Bavilo mě to, jsem vyloženě člověk, který je na sportu závislý. Jenže když přijdou zdravotní problémy, tak už to není ono. Škoda, že tak jako sport nemiluji kulturu. Té, se člověk může věnovat v každém věku. Měla jsem ambice, ale hlavně mě to bavilo. Měla jsem možnost přestoupit do Prahy, ale dala jsem přednost škole. Když jsem se vrátila do Havířova, kamarád mi nabídl ať trénuji přípravku, tak jsem se do toho nějak dostala. V určité fázi, může dát sport dětem opravdu hodně. Naučí se být v kolektivu, musí se vzájemně respektovat a mít úctu k soupeři, ale není to jednoduché. To až čas ukáže, jak jsme určité věci dělali. Pamatuji si, když jsem v 15 letech začínala hrát závodně fotbal. Hráli jsme někde v Karlových Varech a tam chytala 41letá hráčka. Říkala jsem si, že v tomhle věku už v životě hrát nebudu. Nakonec jsem hrála ještě ve 42 letech a svůj úplně poslední zápas ve 49 letech.