Vlci na Ukrajině
Když jsme se v létě zúčastnili Tatra Cupu v Liptovském Jánu, po jednom utkání v turnaji párů se k nám dostala zajímavá nabídka. S Markem Schmidem byl naším soupeřem ukrajinský pár. Po utkání se s námi dali do řeči a nabídli nám, jestli na podzim nechceme přijet na takový menší turnaj za nimi do Mukačeva. Pozvánku jsme rádi přijali, ale bohužel nestihli doladit podrobnosti. Nicméně, po dovolených jsme se konečně dostali do kontaktu s Voloďou, který turnaj organizoval, a mohli začít ladit podrobnosti. Přiznám se, že to bylo tak trošku narychlo, ale povedlo se. Marek Schmid z rodinných důvodů jet nemohl, a tak mise Ukrajina vyšla na mne a mou kamarádku Nikol.
Sjednali jsme si pojištění, zkontrolovali pasy a půjčili si klubové auto (velký dík patří Kačce Šnajdrové) a mohli se vydat na cestu. Přestože to bylo vše narychlo, už jsme seděli v autě směr západní Ukrajina. Cesta byla dlouhá a upřímně říkám, že více jak desetihodinový maraton v autě není pro každého. Poprvé jsem si připomněl, jak funguje režim na celnici ještě z dávných dob. Dlouhé čekání, razítka do pasu, prohlídka vozidla i zavazadel. Upřímně nic, po čem by se vám mělo stýskat. Přestože jsme vyrazili ráno, na Ukrajině jsme byli až za tmy. Přiznám se, že po překročení hranic na mě padl takový stísněný pocit. Všude klid, málo aut na nekvalitních silnicích, tma a možná i podvědomý strach. Nicméně, v pořádku jsme dojeli do sanatoria na okraji Mukačeva. Už na nás čekal pokoj i s večeří, díky čemuž jsme věděli, že o nás bude dobře postaráno. Unaveni jsme sebou plácli do postele vyspat se na turnaj. 
Ráno jsme po snídani přejeli do centra města do haly. V hale sice je chladno, ale i tam na nás čekala snídaně a vřelé přivítání. Po slavnostním zahájení se šlo rovnou na kurty k prvním zápasům. Moje celodenní bilance je 1 vítězství a 2 prohry. Z toho je bohužel těsný nepostup ze skupiny. Mimochodem, všichni mí soupeři skončili na prvních třech místech celkového pořadí. Turnaje se zúčastnili vedle mě i kolegové z Prešova a ukrajinské týmy ze Lvova, Mukačeva, Kyjeva atd., v kategoriích BC1, BC2, BC4 a BC5. Dohromady asi 30 hráčů.
V neděli následoval turnaj párů. Jako spoluhráčku jsem dostal sympatickou paní. Ve vyrovnané skupině na postup nestačila bilance 1 vítězství a 1 porážka. Bohužel někde se projevilo více jak dvouměsíční tréninkové manko. I tak to byla velmi cenná zkušenost. Alespoň naši kolegové z Prešova v čele s Marianem Klimčem si odnesli ve svých kategoriích zlaté medaile. 
A cože jsme dělali ve volných chvílích? V sobotu jsme si udělali malý výlet do města a objevovali, jak se žije na západě těžce zkoušené země. Musím dodat, že se mi tam líbilo a život tam plyne bez ohledu na to, co se děje jen o pár desítek kilometrů dál. V zákulisí turnaje o nás o všechny bylo výborně postaráno, až to vypadalo, že nás přijali za své. Také proto Voloďovi, Marianě a dalším patří velký dík. Pokud to bude jen trochu možné, rádi opět přijedeme.
A tak dovolte, abych tento článek zakončil parafrázi ukrajinského zvolání “Sláva Ukrajině, hrdinům sláva“ na “Sláva boccie, hráčům sláva.“
Za HSC Moravia
Michal Koutný