Stříbrná radost aneb mistrovství Evropy 2025
Nastal vrchol letošní sezony. Ve dnech 8.-15. 7. se totiž v chorvatském Záhřebu konalo mistrovství Evropy. Tohoto klání se zúčastnili 3 naši sportovci – Roman, Barča a Vašek. Po upršené osmihodinové cestě nás čekal trénink. Únava po cestě byla znát, alespoň jsme si však osahali povrch v hale a seznámili se s prostředím. Následující den byl také spíše organizační. Proběhla kontrola vybavení, další trénink a večer jsme se hlavně dozvěděli, jací soupeři nás čekají v základních skupinách soutěže jednotlivců.
První hrací den v naší trojici převažovaly výhry. Vašek si výsledkem 6:2 poradil s Belgičanem van Praetem a Roman zvítězil nad Řekem Nikolaosem 5:3. Barča naopak podlehla Polce Koze 3:5.
Druhý hrací den už byl o něco výživnější. Roman nejprve porazil Belgičana Vercaemera 3:2 a Barča Chorvatku Bašič 5:2. Vaška poté na kurtu čekal Řek Polychronidis, který ho nešetřil a zápas skončil se skóre 0:12. To ale naštěstí neovlivnilo pořadí ve skupině a Vašek se mohl radovat z postupu do čtvrtfinále. Roman na tom byl podobně. Ačkoli podlehl Britu Smithovi 4:9, do čtvrtfinále s přehledem postoupil.
Poslední celý den, který byl věnován soutěži jednotlivců, pro nás už tolik pozitivní nebyl, ač to tak zprvu vypadalo. Vašek si v posledním skupinovém zápase poradil se Španělem Morillasem 5:2. Barča tak úspěšná nebyla, jelikož byla poražena Izraelkou Hacohen 2:3, což ji stálo postup do semifinále. To samé zažil Roman, který ve čtvrtfinále nestačil na Slováka Krále 1:9. Podobně dopadl i Vaškův čtvrtfinálový zápas, ve kterém se potkal s Polákem Plewou za skóre 3:4. Tím pro nás skončila soutěž jednotlivců.
Barča a Vašek ale ještě pokračovali v soutěži týmů a párů, takže naděje na medaili stále žila. Vašek tvořil pár s Marcelkou Čermákovou a Barča se jako již tradičně spojila s Pepou Žabkou a Honzou Hatákem. Vaška s Marcelkou v základní skupině čekala Itálie, Chorvatsko a Francie. Český pár bohužel nestačil na Francii za skóre 1:5, ani na Itálii za skóre 1:4. Ačkoli se jim povedlo zvítězit nad Chorvatskem vysoko 14:0, na postup nedosáhli.
Tým čekalo v základní skupině Portugalsko a Chorvatsko. Utkání s Chorvatskem skončilo naši výhrou 8:2 a těsný zápas s Portugalskem prohrou 4:5. Postup do čtvrtfinále proti Španělsku byl ale jistý. Všechny finálové boje se odehrávaly během posledního dne turnaje.
Pohledem Barči… Ráno jsem se vzbudila s bolestí kloubů a hlavy, ale věděla jsem, že už jednoduše není cesty zpátky. Ať horečku mám, nebo ne, musím do těch zápasů dát všechno. Španělsko jsme úspěšně porazili v tiebreaku 5:5 a čekalo nás v semifinále Holandsko. To vše pouze s hodinovou pauzou. Polovinu z ní jsem strávila natažená na zadních sedačkách auta se slovy, že už nemůžu, hrozně mě bolí nohy, ale vím, že musím. Ze semifinále si toho už moc nepamatuju kromě bolesti a únavy. Snad jen, že na konci Pepa zvolává „Je to tam! Je to tam!“ Nemožné se stalo skutečností, my porazili Holandsko a dostali se do finále ME. Plakali jsme. Všichni. A hodně. Nechápeme to doteď. Z finále už nevím vůbec nic. Fungovala jsem v totálním módu přežití. Oči jsem otevřela jen ve chvíli, kdy jsem měla házet. Hořela hlava, hořely ruce, hořely nohy a máma jen mezi směnami opakovala „Ještě vydrž, ještě pár směn“ Tak jsem vydržela. Všichni jsme vydrželi. A bylo z toho neskutečné stříbro. Bylo to na krev, ale stálo to za to! I za tu zkušenost skončit po ceremoniálu u doktorů s oxymetrem na prstu, vysokou horečkou, a následným píchnutím silného ibuprofenu do ramene. Díky, kluci, že jsme se podrželi navzájem a že jsme společně dokázali pro ČR něco, co ještě nikdo – máme medaili z mistrovství Evropy a kvalifikovali jsme se na mistrovství světa!
Dík za podporu také patří Národní sportovní agentuře, městu Ostrava, městu Havířov, Nadaci OKD, Nadaci Jedličkova ústavu, České unii sportu, Nadaci ČEZ, Moravskoslezskému kraji, Olomouckému kraji, a městu Olomouc.
Za HSC Moravia
Barbora Skopalová