Challenger v Poznani do posledního detailu
Zdravím vás, kamarádi, fanoušci a příznivci boccii, jak asi mnozí víte, tak jsem se ve dnech 18. – 25. 8. 2023 zúčastnil svého druhého světového BISFed turnaje Poznan 2023 World Boccia Intercontinental Challenger, a určitě Vás zajímá, jak se mi dařilo a jak celý turnajový týden probíhal.
V pátek ráno jsme se s mým spoluhráčem Kryštofem Amchou vydali na dlouhou cestu do Polska. Cestou jsme se ještě zastavili v Ostravě, kde jsme navštívili naši předsedkyně klubu Katku Šnajdrovou, podívali se na nový přírůstek do naší vlčí smečky, její krásnou holčičku Johanku, přesedli do klubové dodávky a vyzvedli z kanceláře potřebný zvedák. Druhou zastávkou byla návštěva našeho klubového spoluhráče Geryho, který mi půjčil pro “strýčka příhodu” jeho sadu míčů. Potom už jsme konečně zamířili směr Poznaň. Od vyjetí z domova jsme po dlouhých osmi hodinách dojeli do cíle. Před hotelem jsme se přivítali s dalšími členy naší repre výpravy – mou párovou spoluhráčkou Aničkou Hlavicovou s jejími rodiči Janou a Ondrou, Honzou Hatákem s Pavlou Vrbovou, Honzou Zdráhalem a jeho maminkou a samozřejmě s Honzou Kolečkem, naším vedoucím výpravy a fyzioterapeutem s šikovnými prsty, které nás nesčetněkrát zachránily od bolestí celého těla. Po ubytování jsme si chvíli odpočinuli a poté vyjeli na halu, kde nás od 18:00 čekaly první tréninky. V 8 jsme se jako hladoví vlci seběhli u večeře, najedli se, dali jsme si krátkou schůzi výpravy a vydali se na kutě.
Když nám v sobotu ráno zazvonil budík v 5:00, měl jsem chuť jej prohodit oknem, ale museli jsme brzo vstávat, abychom stihli snídani a chytli místo v autobuse na halu, protože nám už v 9:00 začínal náš druhý trénink. Chvíli po tréninku nám začala kontrola vybavení, kterou jsme všichni prošli. Já sice s odřenýma ušima, kvůli délce mé rampy, ale nakonec vše dopadlo dobře. Následoval oběd a potom slavnostní zahajovací ceremoniál turnaje, kdy mně stály všechny chlupy na těle, jelikož na ploše, kde jsme měli hrát, se tancovaly polské lidové tance v krojích a já s hrůzou v očích sledoval, jak hezky dupou do podlahy a modlil se, ať nám na ní zítra jezdí dobře míče a vyhneme se důlkům v parketách, které mohli po sobě zanechat tanečníci. Po večeři nám vedoucí výpravy sdělil rozlosování do skupin.
V neděli ráno jsme si dali snídani šampionů, nabrali síly a vydali se na halu, abychom se mohli připravit a rozehrát na první zápas. Jako první mě v 10:30 čekal hráč Marko Arambasic z Chorvatska, se kterým jsem ještě nehrál a nevěděl, co od něj čekat. Po opadnutí prvotního stresu jsem se dostal do hry a Marka s přehledem porazil 9:0. Hru jsem si užil a byl namotivovaný na svého dalšího soupeře Alexandra Lemaire z Kanady, kterého jsem také neznal. Začali jsme hrát až v 16:40, ale to čekání se vyplatilo a při hře jsem nezaváhal a svého protivníka porazil také 9:0. Těmito dvěma výhrami jsem si pojistil postup do čtvrtfinále, ale i tak mě stále čekal ještě jeden zápas ve skupině, na který jsem si musel počkat do dalšího dne. 
Pondělní ráno bylo příjemné, jelikož mi poslední zápas ve skupině začínal až ve 12:50, takže jsme mohli déle poležet a v klidu se nasnídat. Přijeli jsme do tělocvičny kolem desáté hodiny, abychom fandili našim reprezentačním kolegům a poté se připravili na náš zápas, ve kterém jsme se utkali s hráčem Tak Wah Tse z Honkongu. Do zápasu jsem nastupoval soustředěný a připravený. Svému soupeři jsem vzdoroval jak jsem mohl, ale na zkušeného protivníka, který byl světovou sedmičkou, jsem bohužel nestačil a prohrál 5:1. Díky tomuto nezdaru jsem ve skupině skončil na druhém místě a musel ještě v 17:40 odehrát čtvrtfinálový zápas s protivníkem Tzu-Wei Chang z Tchaj-wanu. Den byl dlouhý a náročný. I když jsem šel do zápasu s jasnou vidinou vyhrát, tak se na mě zřejmě už podepsala únava a nebyl jsem v zápase plně koncentrovaný. Tropil jsem malé chybky, kterých soupeř ihned využil a potrestal mě. Nakonec jsem po vyrovnaném souboji prohrál 5:2 a ze soutěže jednotlivců vypadl. Hlavu však nevěším, utkal jsem se s novými hráči z různých koutů světa, nabral nové zkušenosti a uvědomil si, na čem musím ještě zapracovat. Celkově jsem z 16 hráčů skončil na 7. místě a ve světovém žebříčku postoupil o 4 stupně nahoru, na 45. pozici.
Jak se říká, že všechno zlé je k něčemu dobré, tak na tom něco bude. Sice jsem bohužel do posledních bojů o medaile nepostoupil, ale zato jsme se mohli v úterý více vyspat, odpočinout si a nabrat nové síly. Po vynikající snídani jsme nasedli na autobus a jeli se podívat na našeho českého reprezentanta Honzu Hatáka, který se jako jediný probojoval ve své kategorii do finálového dne. Svůj zápas vyhrál a postoupil do semifinále, kde svému soupeři bohužel podlehl. O bronzovou pozici se utkal s hráčem ze Slovenska, kterému vzdoroval zuby, nehty, ale na našeho souseda nestačil a odvezl si domů čtvrté místo. Zbytek dne už jsme jen odpočívali a připravovali na párovou soutěž, která nás s Aničkou čekala následující den.
Ve středu jsme museli vstávat trošku dříve, nasnídali se, rozloučili se s Honzou a Honzou a jejich doprovodem, kteří jeli už domů. Potom jsme se rychle vydali na halu, jelikož jsme začínali hrát první zápas dne a měli jsme tu výhodu, že jsme se mohli rozházet přímo na kurtu, na kterém jsme později hráli zápas. Rozhazovali jsme se společně s našimi soupeři ze Singapuru. Trošku jsme si vzájemně zavazeli, ale nakonec jsme se domluvili. Zápas začal v 10:30. Chvíli nám s Aničkou trvalo, než jsme se sehráli, a prohrávali jsme. V polovině zápasu jsme však našli společnou nit a svého soupeře dorovnali na 3:3, tudíž se šlo do tiebreaku (prodloužení). Tady jsme se se soupeřem přetahovali až do konce o 1 míč, avšak soupeř měl štěstí nakloněno na svou stranu a zápas vyhrál. I když jsme prohráli, nevěšeli jsme hlavy, protože jsme odehráli velice pěkný zápas. Šli jsme se potom v klidu najíst a probrat zápas, ale v hlavě jsme se už psychicky připravovali na zápas proti našim sousedům ze Slovenska, které jsme dostali do skupiny, stejně jako minulý rok. Začátek zápasu se pro nás vyvíjel velice dobře a mohli jsme po dvou směnách vysoce skórovat, avšak z nepochopitelných důvodů či spíše ze zbrklosti a unáhlenosti, jsme získali jen tři body. Do poslední směny jsme šli s vedením 4:1, ale po mém chybném zhodnocení situace na kurtu a špatném odehrání míčů jsme prohráli 6:4. Tahle prohra mě opravdu mrzela, jelikož z velké části za ni mohu já. U večeře jsem přemýšlel, co jsme udělali špatně a jak jsme mohli tak dobře rozjetý zápas prohrát. Při usínání jsem si v tichosti párkrát ponadával a hodil to pak za hlavu. Chybami se člověk přece učí. Poučili jsme se z toho. Víme, na čem ještě musíme zapracovat, a věřím, že to příště zvládneme.
Čtvrtek byl pro nás už jen odpočinkový den, tak jsme nemuseli nikam spěchat. V poklidu jsme si skočili na snídani a vydali se podívat na halu na poslední zápasy turnaje. I když jsme s párem ze Slovenska prohráli, necítil jsem k nim žádnou zášť, a tak jsme je šli podpořit při jejich semifinálovém utkání proti Itálii. Bojovali statečně, ale nakonec prohráli těsně 6:5. Podívali jsme se ještě na některé další zápasy, abychom se něčemu přiučili. Pak už jsme si jen zabalili své sportovní náčiní a odnesli vše do auta. Ve zbytku dne jsme se šli podívat do nákupního centra vedle hotelu a projít se po Poznani.
Poslední páteční den začal v poklidu. Naposledy jsme si vychutnali vynikající snídaňové švédské stoly a šli se rozloučit s Honzou, Aničkou a jejími rodiči, kteří se vydali domů, směr Praha. Na pokoji jsme si dobalili ještě zbytek věcí a vydali se také na cestu domů.
Turnaj v Poznani jsem si velice užil, i když nedopadl podle mých představ. Zahrál jsem si s novými hráči z celého světa, s kterými jsem se v životě neutkal, a získal spoustu nových užitečných zkušeností a poznatků. Vím, že jsem nepředvedl stoprocentní výkon. Musím ještě na sobě a spoustě věcí zapracovat a snažit se je vypilovat k dokonalosti. Nyní mě čekají 2 soustředění a spousta tréninků, abych se připravil na nadcházející turnaj Heraklion 2023 World Boccia Challenger, konaný 20 – 28.10.2023 v Řecku na Krétě. Poprvé v životě poletím letadlem, tak mi držte palce, ať to přežiji.
Mnohokrát děkuji České federace boccii, že mohu pod nimi reprezentovat Českou republiku. Obrovské díky patří také mému klubu HSC Moravia, který mě podporuje a mohu být jeho součástí. Děkuji také celé naší výpravě za příjemně strávené chvíle, vzájemnou pomoc a fandění na zápasech. Určitě velké díky patří i našemu vedoucímu výpravy Honzovi Kolečkovi, který mě nesčetněkrát protáhl a promačkal bolavá místa, abych mohl fungovat. Byl nám po ruce až tak, že za mnou dokonce přiběhl i v noci, kdy jsem ho probudil, jelikož jsem měl velké bolesti.
Samozřejmě nezapomínám ani na mé a klubové sponzory, bez kterých bych nemohl vyjíždět na tyto turnaje. Dík patří Národní sportovní agentuře, městu Ostrava, městu Havířov, Nadaci OKD, Nadaci Jedličkova ústavu, České unii sportu, Nadaci ČEZ, Moravskoslezskému kraji, městu Přerov a mé rodné obci Kokory.
Za HSC Moravia
Václav Herzinger