World Boccia Challenger Veldhoven plný překvapení
Pokud sledujete naše sociální sítě, jistě netrpělivě čekáte na zprávu, jak tedy pro Romana a Barču dopadl World Boccia Challenger v nizozemském Veldhovenu. To se v tomhle článku dozvíte, ale pojďme hezky postupně.
V sobotu 30.7. jsme všichni čtyři nasedli do auta a vyrazili na cestu. Přespali jsme kousek před hranicemi České republiky s Německem a do cíle dorazili v neděli večer. Ubytovali jsme se, navečeřeli a unavení po cestě padli do postelí, abychom načerpali síly na první procedurální den.
Procedury nás čekaly následovné – kontrola vybavení, trénink a slavnostní zahájení. Kontrolou vybavení jsme prošli a mohli tak jít na trénink na hlavní hrací ploše, abychom si vyzkoušeli, jak s místním povrchem reagují naše míče. Večer si Roman vybral roli vlajkonoše na slavnostním zahájení turnaje. Spolu s asistentkou (a naší klubovou trenérkou v jednom) tak hrdě nesli českou státní vlajku, která pak visela v hale společně s 23 dalšími. Ano, turnaje se zúčastnili hráči z 24 zemí z různých koutů světa. Po schůzi vedoucích výprav jsme se pak později dozvěděli složení skupin soutěže jednotlivců. Já jsem dostala své místo ve skupině čtyřčlenné, Roman ve tříčlenné.
Následující den nás oba čekal jeden zápas ve skupině. Roman si poradil s domácím Van Der Veenem a turnaj pro něj tak začal úspěšně. U mě už to bylo malinko složitější. V call roomu před zápasem se Španělkou mi neprošel jeden míč kontrolou obvodu, takže mi byl zabaven do konce turnaje a dostala jsem žlutou kartu. Do zápasu jsem tak šla jen s 5 míči. Soupeřka míč neházela, ale kopala do něj. To jsem viděla poprvé v životě. Celý zápas jsem byla tím vším rozhozená. Nedokázala jsem se dostatečně koncentrovat. Zápas skončil mou prohrou. Naštěstí jsem měla v nářaďovně ještě míč náhradní, takže jsme sadu doplnili a znovu zkontrolovali. Doufala jsem tedy, že už další problém nenastane a já se dostanu zpátky na správnou vlnu.
Měli jsme zdánlivě jednoduchý úkol – dohrát skupinové zápasy a ideálně postoupit ze skupin. Roman tenhle úkol splnil velmi zodpovědně. Svou jasnou výhrou ve druhém zápase s Dánem si zajistil první místo ve skupině a postup do čtvrtfinále. I mě se ten den konečně zadařilo, vyhrála jsem oba zbylé zápasy s Japonkou a Francouzkou a postoupila do semifinále z druhého místa ve skupině. Čtvrtfinále kategorie mužů BC1 se hrálo ještě ten den večer. Roman se v něm potkal s Řekem Panagiotisem. Bojoval statečně, vyhrát se mu ale bohužel nepodařilo a soutěž tak pro něj skončila. Zkušeností ale nasbíral spoustu a jistě je zúročí na dalším turnaji, který ho brzy čeká.
Dovolte mi teď jeden delší čistě subjektivní odstavec o tom, jaké byly mé další zápasy. Hned následující ráno mě totiž čekalo již zmíněné semifinále se soupeřkou z Bermud. Jsem jedna z mála v kategorii, která umí házet na větší vzdálenosti, než je v naší kategorii obvyklé. V zápase se soupeřkou z Bermud to ale neplatilo. Lítalo jí to dozadu jak po másle a já se musela hodně snažit a být přesná. Vedení jsem si udržela a zápas skončil pozitivně pro mě. Postoupila jsem do finále! Když jsem se vzpamatovala, dozvěděla jsem se, že mou soupeřkou bude reprezentační kolegyně Simona a odehraje se tak česko-české finále. Ani jsem se nenadála a seděly jsme v call roomu čekajíc na finále. Cítila jsem, jak mi těžkne ruka a chytám do ní křeče. První směnu jsem prohrála 1:0. Hlavou mi běželo “Tu bolest musíš překonat.” Překonala jsem ji a otočila skóre ve svůj prospěch na 4:1. V dalších dvou směnách se soupeřce ale povedlo náskok stáhnout a zápas skončil nerozhodně 4:4. Musel se tedy hrát tiebreak. Bylo to napínavé do posledního míče, ale mně se to naštěstí povedlo ustát. Později večer mi visela na krku zlatá medaile, kolegové z reprezentace zpívali státní hymnu a já věděla, že jsem to dokázala.
Nasbírali jsme spoustu zkušeností, zážitků, užili jsme si to a bylo to skvělé. Děkujeme všem za podporu a fandění! Děkujeme za podporu Nadaci Jedličkova ústavu, která reprezentanty podpořila na jejich výjezdech částkou 15 000 Kč.
Za HSC Havířov
Barbora Skopalová