Tatra Cup 2019 za podpory Nadace Jedličkova ústavu

Ve čtvrtek 13. června jsme se s vlčí výpravou vydali směr Liptovský Ján na mezinárodní turnaj Tatra Cup. Výprava tentokrát čítala 5 hráčů. Ve večerních hodinách jsme se úspěšně sešli na hotelu a mohli se pomalu připravovat na první hrací den.

V ten se odehrála soutěž týmů a párů. Já se přidala do týmu SC JÚ Praha, Roman do slovenského, Harry utvořil pár se Samuelem Andrejčíkem a už lety ověřeným párem zůstal Marek s Honzou. Někomu se dařilo více, někomu méně. Romanův tým ani Honza s Markem bohužel nepostoupili ze skupiny. Za to můj tým skončil na třetím místě a Harry se Samuelem dokonce na prvním.

Následující den začala soutěž jednotlivců. Většinu z nás čekal pouze jeden zápas. Proher bylo hodně, výher naopak málo. Alespoň jsme ale měli zbytek dne volný a mohli si užívat čerstvého vzduchu a nádherné přírody. Možnost odpočinku na hotelovém pokoji taky nebyla k zahození. Večer jsme se sešli na kus řeči a napjatě očekávali finálový den.

V neděli se dohrávaly zápasy ve skupině, a to rozhodovalo o našem postupu do semifinále. Ráno jsem svedla svůj vítězný boj, což mi onen postup zajistilo. Stejně tak Roman, který se utkal s maďarskou hráčkou. U našich zbylých vlků to bohužel dopadlo opačně a naděje na postup vyhasla.

Následoval tedy můj semifinálový zápas. Roman hrál opodál, takže jsem mohla koutkem oka sledovat stav. Když jsem ale zahlédla stav 6:1, byla jsem klidná a věděla jsem, že půjde do finále. Můj boj skončil po 4 směnách tiebreakem. Napětí stoupalo a mě běželo hlavou: „Už nemůžu.“ Ač jsem se snažila ze všech sil, na výhru v tiebreaku jsem nedosáhla. Má psychika už to neustála a z očí se mi spustily slzy. Byla to směs vyčerpání a smutku, že to nevyšlo. Během chvíle jsem se ale musela dát do klidu a se vztyčenou hlavou jít do zápasu o bronz. V tu stejnou dobu hrál na vedlejším kurtu Roman své finále. Nestíhala jsem se moc koukat na skóre, takže stav jeho zápasu byl pro mě jednou velkou neznámou. Vybojovala jsem si bronz a spadlo ze mě všechno to vyčerpání a nervozita. Když jsme se s Romanem potkali posléze v šatně, sdělil mi, že finále vyhrál v tiebreaku.

Sečteno podtrženo… Můj druhý velký mezinárodní turnaj a odvezla jsem si 2 medaile. Půlka sezóny za námi a nejen ona, ale i spousta úspěchů. Na Slovensku jsem si vysloužili celkem 2 zlaté a 2 bronzové medaile.

Poděkování patří nejen organizátorům turnaje, ale i našim trenérům, kteří nás ženou dopředu a pomáhají nám k tomu, abychom podávali co nejlepší výkony. Nakonec ale nesmíme zapomenout na naše klubové rozhodčí, které pozvedly úroveň tohoto turnaje. Děkujeme klubovým partnerům, díky kterým můžeme na tyto zahraniční turnaje vyjet – mezi nimi je také Nadace Jedličkova ústavu, která podporuje nejen naše přátele ze sportovního klubu z Prahy, ale také nás.