Dostane se boccia do povědomí společnosti?

První záříjovou sobotu se náš klub účastnil festivalu Sporťáček v Ostravě. Celá akce se konala na
městském stadionu ve Vítkovicích. Počasí nebylo ten den úplně příjemné, teplé oblečení tím pádem
bylo nutností. To nám ale nezkazilo náladu. Byli jsme rádi, že se po dvouměsíční pauze zase vidíme.

Nejdříve jsem byla povolána já a pak postupně dalších pár spoluhráčů, abychom se prostřídali a
nepředstavoval bocciu celý den jen jeden z nás. Pro mě to byla celkem zkouška a překonání sebe
samé, protože nejsem úplně člověk, který vyhledává kontakt a komunikaci s neznámými lidmi.
Postupem času mi to ale přestalo být nepříjemné a troufám si říct, že jsem si to nakonec i užívala.

Ukázalo se, že spousta lidí bocciu nezná. Za to si ji ale pokaždé velmi rádi vyzkouší. Když jsme ji
přirovnali k francouzskému pétanque, rychle pochopili princip hry.

 

Po příchodu Romana a naší trenérky Aleny jsme si společně ve volném čase zahráli. Já zjistila dvě
věci. Nejen že hrát na trávě je úplně jiné než na podlaze v hale, ale hlavně, že dvouměsíční volno se
na mně podepsalo a je třeba zase začít pořádně trénovat.

Za mě to byla velmi povedená akce. Sice jsem kolem poledne náš kolektiv opustila, tak nemůžu říct,
jak ji hodnotí ostatní, podle fotek ale soudím, že máme určitě stejný názor.

S radostí a chutí se takovýchto akcí budu účastnit. Přece jen je boccia jedním ze sportů, který
můžeme my vozíčkáři, chcete-li „vozmeni“, provozovat. Je třeba zvyšovat povědomí o něm a ukázat,
že lidé s nejtěžšími typy postižení mohou sportovat a dělat, co je baví.

Za HSC Havířov,

Barča Skopalová