Vlčí výprava na Emil Open den po dni
Den 1.
Do Brna jsme úspěšně dorazili před polednem. Filip s asistentem dorazili vlakem o něco později. Už
po příchodu do budovy kolejí, kde jsme bydleli, jsem se začínala děsit. Bylo tam na mě moc cizinců.
Nicméně jsme se zaregistrovali a šli se zabydlet. Odpoledne na náměstí Svobody na průvod a
zahájení. Celkově se zúčastnilo 16 zemí Evropy. Čechů bylo 271 + doprovody. Zahájení se zúčastnili i
Jan Kraus či Jiří Ježek. Vyslechli jsme si koncert The Tap Tap a pak už pádili na technickou poradu, kde
jsme se dozvěděli rozpisy zápasů a důležité informace. Následující den jsem měla hrát v 9:00 a 12:30,
obojí s ruskými soupeři. Nervozita ve mně krapet stoupala. Kolegu čekal zápas v 10:00.
Den 2.
Bylo příjemné hned po příchodu do haly poznat lidi, se kterými jsem se potkala v Teplicích. Teď tu byli
jako organizační tým. Nastal čas se aspoň trochu rozházet, než přijde první zápas. Ten pro mě skončil
výhrou 7:2. Odchytil mě i pán z Českého rozhlasu na rozhovor. Na druhý zápas jsem měla i podporu z
Přerova. Ta byla sice úžasná, ale prohrála jsem 0:8. Bylo to ale zajímavé. Pro Filipa byl zápas
s Portugalkou úspěšný a následující den ho čekaly 2 zápasy. Před večeří jsme se ještě přesunuli na
náměstí, kde byla ukázka malého fotbalu. Jde v podstatě o to, že lidé mají klapky na očích a hrají
fotbal s ozvučeným míčem. Hráči Avoy Brno se utkali s národní reprezentací.
Den 3.
Ráno mě čekal zápas opět s Ruskou. Myslela jsem, že to bude v pohodě. Nebylo. Dostaly jsme se až
do rozstřelu, který nakonec skončil prohrou 8:7. Tak jsem šla do boje o 3. místo. Vyfasovala jsem
Slovenku, kterou jsem porazila 23:0. Kolega z klubu si vybojoval stříbro, já tedy bronz. Na vyhlášení
jsme dorazili celkem brzo. Medaile předával paralympionik Radek Procházka, který je takovým mým
sportovním vzorem. Večer jsme opět šli na náměstí, kde jsem měla možnost zahrát si s Radkem.
Den 4.
Už bylo po všem a nás čekala jen zoo. Ráno bylo pro mě těžké. Celé 3 dny jsme jeli bez zastavení, plní
energie, tak už byla znát únava. Procházka zoo byla příjemná. Pak už jsme se vydali na cestu domů.
Filip odjížděl až následující den, protože se zúčastnil ukončovacího ceremoniálu.
Celé to pro mě byl opravdu velký zážitek a motivace k tomu, abych se tomuto sportu věnovala dál a
třeba dosáhla i vyšších cílů. Všichni jsme si to moc užili a hodnotíme to jen pozitivně.
Pro HSC Havířov
Barča Skopalová