Challenger v Poznani den po dni
Zdravím vás, přátelé a příznivci boccii, určitě jste zvědaví, jak se mi dařilo a jak jsem se měl na svém prvním světovém BISFed turnaji Poznan 2022 World Boccia Intercontinental Challenger, který se odehrál ve dnech 22 – 29. 8. 2022. Nebudu vás napínat. Tady to máte!
V pondělí ráno jsme po úspěšném negativním testování na Covid vyjeli s mým spoluhráčem Kryštofem Amchou a rozhodčí Klárou Štefkovou do Ostravy, kde jsme přesedlali do klubové dodávky a vydali se na cestu do Polska směr Poznaň. Cesta byla plynulá, jelo se dobře a zdrželi jsme se pouze jednou v zácpě. Cesta do našeho cíle, Poznaně, nám trvala 5 hodin a přijeli jsme kolem 17h. Nejdříve jsme se setkali u tělocvičny s další částí naší repre výpravy – naším reprezentačním trenérem, vedoucím výpravy a motivátorem Láďou Noskem, hráči Fandou Petrákem, Kačkou Cuřinovou, Aničkou Hlavicovou s asistenty/rodiči. Vyložili jsme si sportovní vybavení na šatnu a společně jsme se jeli ubytovat na hotel. Po vybalení věcí na pokoji, jsme se sešli na večeři a naplnili si břicha dobrotami. Na závěr dne proběhla schůzka výpravy, kde jsme se seznámili s harmonogramem turnaje a rozdali si dárečky pro budoucí soupeře. Po tom, co jsme se konečně dostali do pokoje, jsme lehli a spokojeně spali až do rána.
Do úterý jsme se probudili plni sil a natěšeni na vše, co nás během dne čeká. Posilnili jsme se výbornou snídaní, která byla každý den formou bohatých švédských stolů. Transport do haly organizátor zajistil prostřednictvím bezbariérových autobusů. Jako první nás na hale čekal trénink určený pořadatelem a to od 9 – 10:30h. Zkusil jsem si, jak mi na podlaze kurtu jezdí míče a upravil si tabulku. Krátce po tréninku v 11h mě čekala kontrola vybavení, což byla pro mě novinka a pořádně jsem nevěděl, co se bude dít. Vše proběhlo v pořádku, rampa mi testy prošla a nakonec jsem dostal na všechny části mého vybavení oficiální nálepku BISFed. Hned po kontrole jsme měli od 12 – 13:30h náš druhý a poslední trénink, tentokrát v rozhazovacích, warm-up kurtech, které byly v hale na vyšších patrech v menších místnostech, kde se vešlo pouze jedno oboustranné hřiště, takže když se někdo rozhazoval z protější strany, vzájemně jsme si zavazeli. Tohle mě celkem nemile překvapilo, ale časem jsem si na to zvykl. Nyní jsme měli konečně čas si zajít do vedlejší budovy na oběd a pochutnat si na jednom ze tří pokrmů, na který jsme měli chuť. Jako poslední věc mě čekala v 15h klasifikace, aby se ujistili, že spadám do své kategorie BC3. Po sérii několika otázek jsem jim ukázal, že jsem opravdu levý na obě ruce a neudržím, ani neodhodím míč, tak chtěli vidět, jak pouštím míče a jak si zaměřuji rampu. Vše jsem jim ukázal. Velice je pobavil můj styl otáčení rampy pomocí tyčinky, kterou mám na ruce. Také mi sdělili, že mě budou během zápasů sledovat. A taky, že sledovali! Vše bylo v pořádku a koncem turnaje mi poslali potvrzení, že jsem prošel a jsem oficiálně hráčem kategorie BC3. Počkali jsme si na zahajovací ceremoniál, podívali se na doprovodný program s místními tanečníky a tanečnicemi polky v krojích a užili si představení každé z 18 zúčastněných zemí. Po večeři jsme konečně dostali rozlosování do skupin a mohli jít spát.
Nastala středa, první hrací den! Byl jsem od rána nabuzený, natěšený a místy i trochu nervózní kvůli začátku soutěže jednotlivců. Uklidnil mě fakt, že mi ve skupině stačí jedno vítězství k postupu do čtvrtfinále. Za soupeře jsem dostal Abdelrahmana Saada z Egypta a můj druhý protivník ve skupině byl starý známý Boris Klohna ze Slovenska, se kterým jsem hrál už mnohokrát, ale vždy mě porazil. První zápas se Saadem začínal v 10:35h. V callroomu jsme se seznámili se soupeřem a rozhodčími, kteří zkontrolovali, zda máme nálepky na vybavení, překontrolovali, prohlédli a zvážili míče. Následně jsme si rozlosovali barvu míčů. Jakmile dal hlavní rozhodčí povel a slyšel jsem z reproduktorů své jméno, vyjel jsem na kurt. A je to tu, započal můj první zápas, stres ze mě opadl a začal se soustředit a užívat si hru ?. Svého soupeře jsem porazil 9:1 a byl jsem na sebe pyšný, že jsem nechyboval a odehrál pěkné utkání. S úsměvem na tváři jsem se šel naobědvat a už jsem přemýšlel, jakou taktiku zvolím na svého rivala ze Slovenska. Zápas začínal 14:30h, proto jsem se ještě šel hned po obědě rozházet na warm up a s předstihem se vydal do call roomu. Po všech nutných procedurách jsme se šinuli na hřiště a začali hrát. Obě své podání jsem zahrál, jak nejlépe jsem mohl, a Borisovi nedal šanci skórovat. Jeho podání jsem vždy vyrazil, přilepil míč k jackovi a tím mu to ztížil, jak jen to šlo. Bojoval statečně, ale nestačilo to, zápas nad slovenským sousedem jsem poprvé v kariéře vyhrál výsledkem 4:1. Byl jsem rád jak rádio a nevěřil tomu. Byl to nádherný zápas a tímto vítězství jsem vyhrál skupinu a postoupil z prvního místa do čtvrtfinále. Ještě jsem se podíval na zápasy svých potenciálních soupeřů, aby zjistil jejich styl hry a pomalu jsme se vydali busem na hotel snít o zítřejším zápase.
Ve čtvrtek jsme se po snídani vydali na halu fandit a sledovat zápasy našich kolegů z reprezentace. Bohužel se do bojů o medaile probojoval pouze Fanda Petrák v kategorii BC2. Po obědě jsem sledoval zápas mezi Polákem Damianem Iskrzyckim a Turkem Önerem Bozbiyikem, přičemž s prohercem se utkám o postup do semifinále. Po napínavém utkání prohrál Damian 4:2 a já měl jasno, s kým budu hrát. Při zápase jsme hráli velice vyrovnanou hru, až jsem se už pomalu viděl v semifinále, avšak při podání soupeře jsem udělal dvě malá špatná rozhodnutí, která polská jednička Damián ihned využil ve svůj prospěch. Tím jsem si bohužel prohrál zápas 5:2. Velmi jsem si jej užil. Z chyb, které jsem udělal, jsem si vzal ponaučení do budoucna. Celkově jsem měl z utkání dobrý pocit, protože vím, že jsem na svého protivníka měl a věřím, že v budoucnu ho porazím. V jednotlivcích jsem se umístil na 7.místě z 13 hráčů, což je pro mě cenné umístění na mém prvním světovém BISFed turnaji. Po večeři jsem usínal s plnou hlavou otázek, kdybych udělal to, kdyby ono, ale brzy jsem měl v mysli jen nadcházející víkendovou soutěž párů.
Pátek byl pro nás takový odpočinkový den, jelikož kromě Fandy nikdo nepostoupil do bojů o medaile. Pro mě a Kryštofa to bylo přínosné, jelikož se na nás už od rána začala projevovat únava a byli jsme rádi, že můžeme odpočívat a nabírat sílu na víkendovou soutěž párů. Fanda svůj semifinálový zápas s Indonesanem prohrál 9:0 a poté se na večer utkal o bronz s Britem, kterému bohužel podlehl 4:0. Během dne jsme sledovali další finálové zápasy a já se zaměřil opět na zápasy své kategorie, abych se něčemu přiučil a podíval se, jak hraje bocciu světová elita. Nakonec jsme si strhaní jako psy vychutnali večeři, domluvili se předběžně se spoluhráčkou na taktice hry na nadcházející den a šli si lehnout.
V sobotu nám začal nový soutěžní den a po snídani jsme se namotivovaní vydali všichni na halu a začali se připravovat s Aničkou na soupeře. Dali jsme si společný trénink a pomalu se přesouvali do call roomu, ať nezmeškáme zápas na 10:35h proti mexickému páru. Chvíli nám s Aničkou trvalo, než jsme se na kurtu rozkoukali, ale hra nám po chvíli vycházela, i když soupeř na nás tlačil, nakonec jsme utkání ovládli a vyhráli 4:2.
S dobrou náladou jsme přemýšleli jakou taktiku zvolit na dalšího soupeře, kterým nebyl nikdo jiný než pár ze Slovenska ve složení Boris Klohna a Ľuba Škvarnová. Zápas to byl divoký, plný emocí a velice vyrovnaný. Do poslední směny jsme si vzájemně kradli body, až to skončilo remízou 3:3 a šlo se do tiebreaku. Po nervy drásajícím tiebreaku jsme štěstěnu naklonili na naši stranu a porazili naše slovenské sousedy 4:3. Postoupili jsme z prvního místa ve skupině a v neděli nás tak čekal boj o finále s polským párem.
V neděli se nám vstávalo špatně, všechnu energii jsme skoro vyčerpali, únava za celý týden byla znát, ale myšlenka medailového umístění nás hnala dopředu a dodávala nám šťávu. Semifinálový zápas s polským párem, Damianem Iskrzyckim a Edytou Owczarz začal v 10:35h. První tři směny zápasu byli velice vyrovnané a přetahovali jsme se o každý bodík, ale Poláci měli vždy poslední slovo a v každé směně nám dali 1 bod a prohrávali jsme 3:0. V poslední směně jsme soupeřům pěkně přitápěli pod kotlem a možná bychom zápas i otočili nebo aspoň srovnali skóre, ale bohužel nám došel čas a museli jsme odevzdat 2 míče čímž jsme prohráli 5:0. Zápas to byl úžasný.
Jakmile jsme zjistili, že se o bronz utkáme opět se Slováky, tak jsme byli rádi. V call roomu vtipkovali, zazpívali si a navodili příjemnou atmosféru. Zápas jsme si šli užít, věřili jsme si a bronzovou medaili jsme prostě museli získat, že přes to prostě nejede vlak. Na hru jsme se soustředili jak nikdy, snažili se zahrát vše dokonale a být opatrní. Taktika nám vycházela celou hru a Slováky jsme porazili 7:0. Získali jsme svou první medaili na světovém BISFed turnaji! Nemohl jsem tomu uvěřit a byl jsem šťastný jako nikdy. Popravdě jsem měl smíšené pocity, že jsme ji získali nad našimi sousedy ze Slovenska, ale je to jen hra a někdo vyhrát musí. Poté jsme se dokoukali na finále, které se odehrávalo na vedlejším kurtu, kde si poměřovali síly Poláci a Turci. Po opravdu napínavém zápasu, kdy se atmosféra ve vzduchu mohla krájet, vyhrál v tie breaku posledním míčkem polský pár.
Slavnostní vyhlášení byl zážitek. Zabalený v české vlajce jsem s Aničkou a našimi spoluhráči Ondřejem a Kryštofem, jel pro medaili. Byl jsem neskutečně šťastný a hrdý, že můžu v boccii reprezentovat naši zemi. Večer jsme to oslavili grandiózní večeří, sdělili si poznatky a dojmy z turnaje, hodně si povídali a před půlnocí šli spát, abychom měli energii na pondělní cestu domů.
Jsem opravdu šťastný z toho, jak se mi na mém prvním velkém turnaji dařilo a jsem rád, že jsem nabral spoustu nových zkušeností a zážitků. Těším se, až pojedu na další turnaj, a věřím, že se mé výsledky budou už jen zlepšovat.
Chtěl bych poděkovat České federaci boccii, že má ve mě důvěru a dala mi možnost reprezentovat ČR. Velké díky patří také mému klubu HSC Moravia za to, že mi ukázal tento nádherný sport, který mě baví a naplňuje, a po celou dobu mě podporuje. Děkuji celé naší výpravě, za příjemný kolektiv, vzájemnou pomoc a hlasité fandění, byli jsme super parta . Obrovské díky patří našemu reprezentačnímu trenéru, vedoucímu výpravy a moudrému šedovousovi Láďovi Noskovi za jeho cenné rady, podporu, pomoc, silné ruce k protahování bolavých svalů a především za spoustu krásných a vtipných vzpomínek, jež jsme na turnaji zažili.
Nesmím samozřejmě opomenout naše sponzory, bez kterých bychom se na takové turnaje nemohli podívat. Patří mezi ně Národní sportovní agentura, město Ostrava, město Havířov, Nadace OKD, Olomoucký kraj, Nadace Jedličkova ústavu, Česká unii sportu, Moravskoslezský kraj, Nadace Z+M, Nadace ČSOB a Nadace Vy rozhodujete, my pomáháme – Tesco, kteří nás podpořili při nákupu nových certifikovaných míčů.
Moc vám všem děkujeme.
Za HSC Moravia
Václav Herzinger